Jo, nikdo mi sem moc nechodí, ale já to přežiju, stačí se vypsat.

Týden bez M. jsem zvládla kupodivu dobře, zlepšila jsem se ve škole, i když z ekonomiky mám pořád 5. Má na mě špatný vliv :D. Jenže mě to nevadí. Dojede z Itálie už v neděli, tak pokud se staví na fb (v což doufám celý týden) tak mu napíšu jak ho miluju a jak mi chyběl. V pondělí mi od něj přišla krásná SMS, čímž mi udělal neuvěřitelnou radost: že mě miluje, že na mě pořád myslí, stýská se mu a že se mu o mně zdál krásný sen. Dvě noci potom jsem nemohla spát já. Maminka se dozvěděla od mojí sestry (zabít!) že mám přítele a říká to všem na potkání.

Týden to byl náročný, ale chvilkama i oddechový. Odpadaly nám zase předměty. Posrala jsem další test z ekonomiky, a to jsem se učila 2 dny. Ve čtvrtek, kdy máme nejdelší školu, po poslední hodině tělocviku (opět zabít! ještě teď mě bolí celý tělo) jsme si zase s Š. dávaly naši kávu a šly se projít na chvilku do parku do Lužánek. No nebyla to chvilka, byly to 2 hodiny. Popovídala jsem si s ní jako s nikým už dlouho a blbly jsme. Bylo to skvělý. Domů jsem dojela až o půl 7 a hned chvilku na to jsem pádila na kosmetiku, abych se drahému příští týden líbila. Došla jsem vyřízená domů a na školu jsem se vyprdla. chystala jsem se až ráno, při čemž jsem zjistila, že máme po měsíci zase matiku a úkol. Učitelka si zlomila nohu a chodí o brelých a je hrozně hodná. Má to na ní zvláštní vliv, už je příjemnější než byla. Akorát to teď poženeme....

V pátek jsem byla s mojí drahou T. "oslavovat" její 4. narozeniny (narodila se na přestupný rok) do města. Vzala mě do nějaké krčmy, které se říká kabaret, prý že je to tam skvělý (podle recenzí na netu). Samozřejmě nikdo tam nebyl (skoro), takže nemohla balit starší muže, tak jsme si daly aspoň kafe - já teda čokoládu (byla vážně skvělá). Taky jsme si objednali ve Vaňkovce gyros na půl, takže jsme vypadaly jako úplný socky.... opět to byl zážitek. Když jsem jela domů, tak jsem potkala bývalého spolužáka, dále svoji tetu, mého nejlepšího kamaráda se svou přítelkyní (moje sestřenice) a svoji sestru. Ano, zvláštní náhoda. Se sestřenicí nemluvím, protože jsme se rozhádaly na život a na smrt a ona trpí tím, že její kluk je můj nejlepší kamarád. Do teď jsme to nějak zvládali, ale to že mě v tom autobuse zasklil a ani mi neřekl ahoj, mě urazilo. Pak mi napsal sms že když viděl její výraz tak se bál mi říct ahoj, aby s ním ještě promluvila. Srab. Má si to s ní vyříkat. Je blbá a on to nevidí. Myslím že si zaslouží někoho jinýho..... ale pro mě jako kamarád skončil. Kamarádi se navzájem neignorují a zvlášť ne ti nejlepší. Obrečela jsem to, ale nedá se nic dělat.

Příští týden máme lyžák. Já ani M. nejedeme takže se budeme potkávat ve škole a doufám že spolu půjdeme ven i v týdnu mimo školu. Ale bojím se aby to vyšlo, když má každý den trenál. Nechci čekat zase až na víkend. Navíc v pondělí se uvidíme jen 1 hodinu a to ještě spolu nepojedeme domů, protože já mám 5 hodin a on 3. Jak já to přežiju?!!! TAKOVÁ NESPRAVEDLNOST! Achjo...

....Ano ještě pořád jsem hrozně šťastná, zamilovaná a teď opuštěná....

Tento týden se o moc nelišil od toho prvního. Pořád nám odpadaly předměty - už měsíc jsem neměla matiku (jupííí) a pořád začínalo vyučování až kolem 12. Bylo to bezvadný. Ale nejspíš to tímhle týdnem i skončí. Celý příští týden bude divný. Můj milovaný (budu ho tu nazývat M.) na mě pořád koukal, dokonce mi každý den vyznává lásku a já jemu. Zmínila jsem se o tom, že mu sluší košile a on si ji hned druhý den vzal, protože mi chtěl udělat radost. Věděl že z něj tuplem nespustím oči a nechám mu opsat úkol. Miluju ho... Ten jeho úsměv a tomu že mě dokáže rozesmát. Příští týden tam nebude. Včera brzo ráno odjel na týden do Itálie do Alp. Takže v pátek jsem ho viděla naposledy. Jeli jsme spolu šalinou (tramvají) a nechtěl mě pustit vysednout. Málem jsem nevystoupila ale prorvala jsem se z jeho objetí. Už teď mě to mrzí že jsem měla radši jet ještě s ním. Nevím jak to přežiju celý týden. Už teď po dvou dnech je mi smutno, načež jsem si zvykla ho vídat každý den ve škole. Jak už jsem psala, příští týden nejspíš bude divný. Začne nám asi matika, budu tam sama opuštěná bez jeho pohledů a budeme skákat přes kozu a já nevím jak se z toho mám ulít. Píšeme plno testů. Jen doufám, že rychle uteče, protože potom máme jít spolu ven a snad to vyjde. Tím že se profesionálně věnuje atletice nám ubírá společný čas. Ve středu jsem mu psala, že ve čtvrtek máme chemii a že učitel zkouší. On mi odpověděl, že se učit nebude, že bude spolíhat na svoje štěstí, že ho nevyvolá. Měli jsme hodně učení i mimo chemii tak se to nedalo stihnout. Řekla jsem si, že to tentokrát taky ošulím a radši se budu učit něco jinýho. On ten učitel je trochu mimoň a v nejhorším to nějak ošulím u tabule. Nejhorší známky dává stejně dvojky. No co se nestalo. Druhý den při zkoušení jako první zvolal moje jméno k tabuli. M. dostal záchvat smíchu a spadl pod lavici. Moc dobře věděl, že jsem mu psala, že to neumím a že mě snad nevyvolá. U zkoušení jsem měla zatmění a věděla jsem toho málo. Takže za 2. Vyplázla jsem na M. jazyk s tím že mám dvojku a on na mě: Však počkej, teď určitě půjdu já. A taky šel. Tentokrát jsem smíchy pod stůl spadla já a on vyvázl taktéž s dvojkou a slovy, že to umí asi tak málo jako já a neví jak je to možný, že se neučíme. Teď už ani jeden nespoléháme na jeho "kouzelný prst". Strašně mi bude chybět.

Dneska k nám na oběd přišel tátův o 12 let mladší bratranec, kuchař vlastnící restauraci. Měl nám udělat nějaký zvláštní oběd a moje maminka si chtěla opsat recept. Koukala jsem na něj jak to umí s nožem a obdivovala ho. Abych řekla pravdu, bylo to docela dobrý, ale měla jsem po tom sračku.

Držte mi příští týden palce a nemějte sračky....

Nechtělo se mi nic napsat. Vážně. Protože jsem teď šťastná tak, že nemám čas a chuť se zabývat virtuálním světem...

Minulý pátek jsem byla s T. venku. Už nemám sílu tu popisovat co jsme zase vyváděly, protože je to vždycky natolik originální, že bych se upsala k smrti. Když to shrnu... Vaňkovka, kafe, obchody, těhotenský test, pronásledující Vietnamci a Shusen, Olympie, obchody, a zrovna k večeru, když jsme se chystaly jít domů jsme se impulzivně rozhodly, že půjdeme do kina na Láska je láska, kde mne obtěžoval jeden perverzní muž, který seděl vedle mě a měl vedle sebe i ženu... a pozdě večer pojedeme přes celé Brno domů. Proč ne.

Tento týden po prázdninách byl jeden z nejhezčích v mém životě. Přesto že jsem musela do školy jsem se měla úžasně. Celý týden jsme neměli matiku a pořád nám odpadaly předměty, takže jsme měli i na dvanáctou. Zamilovala jsem se (už zase?) - ne... tentokrát vážně a nejspíš poprvé v životě pořádně. Pořád na mě v hodinách kouká a já padám do mdlob když se na mě na obědech usměje. Mám celý týden nejdokonaloejší náladu.Jsem zvědavá, jestli to vyjde, protože je to risk do neznáma. Ale jak je známo, zamilovaní lidé dělají takové věci, ne? Poprvé v životě mám v břiše nepřetržitě motýlky a v noci nemůžu spát. Už předtím se mi to stalo, ale tentokrát cítím, že je to něco jiného a tím spíš se bojím, jestli to vyjde... protože zatím jsem na dobré cestě...

Tento pátek jsem byla s M. a M. venku. Nakupovat. Nebyla jsem dobrý společník, ale jsou to úžasné kamarádky a pochopily to. Je to těžké, když HO vídáte každý den ve škole (ano, bohužel spolu chodíme do jedné třídy), když není ve škole, tak si alespoň píšeme každý večer a on teď jel na víkend na mistrovství ČR v atletice (už jsou výsledky a je úžasnej!) a nehorázně se mi stýská. I když se známe už dlouho, cestu jsme si k sobě našli až teď a je zvláštní, že nechápu, jak jsem dřív bez NĚJ mohla být. To předtím už vyprchalo. Je to teď nejlepší kamarád. Tohle je totiž úplně jiné....a tím spíš jsem myšlenkama jinde a holky to se mnou musely mít těžký. Hahaha. I přesto to bylo bezvadné a já si to užila. Nikdy jsem se tak netěšila na to, až skončí víkend, jak teď... Celý dny mám zapnutý facebook jestli se tam náhodou neobjeví abychom si mohli psát. A to se vážně snažím držet na uzdě...